Michaela Tomášů

O mně

Kdo je Michaela Tomášů?

Opustila jsem korporát a vydala se cestou, která je trnitá, ale neskutečně rozmanitá. Tvoří se sama. A konečně si mohu dovolit nedávat si škatulku, protože se chci věnovat více činnostem. Někomu pomáhám proniknout na sociálních sítích. Pro někoho jsem zase parťák v oblasti komplexního marketingu. Mám tým, ale jsem i sólista. Do toho natáčíme webináře o podnikání a o tom, jak přepnout mindset ze zaměstnaneckého na podnikatelský a začít se vnímat jako svobodná bytost. A v neposlední řadě pomáhám lidem pochopit sami sebe i druhé. Dokázat se orientovat ve svém vlastním světě je klíčem k pochopení, úlevě a pocitu svobody.

Vztahy a lidské chování jsou mé celoživotní téma.

Nemohla jsem se dopátrat odpovědí na otázky. Proč je ve společnosti tolik zdravotních a psychických problémů, nevěry a rozpadlých vztahů? Proč lidé trpí, i když se snaží dělat všechno správně? A proč trpí ti dobří, zatímco těm zlým se daří?

Začala jsem se učit o těle, mysli, emocích a duchu, protože jsem to potřebovala pochopit. Dvouleté intenzivní studium holistického přístupu pod vedením Dana Křižky mi ukázalo propojení a cestu ven z přežívání do tvoření. Hledání odpovědí mě vedlo přes filozofy a moderní psychologii až k Aristotelovi a základům evoluční biologie.

Hodně jsem cestovala, mimo jiné po Blízkém východě (Omán, Írán, Jordánsko, Izrael, SAE, Jemen). I když s mnoha věcmi v tamní kultuře nesouhlasím, fascinovalo mě sledovat, jak tam fungují základní principy mužské a ženské přirozenosti. Zažila jsem si je na vlastní kůži díky několikaměsíční známosti s muslimem a v ten moment mi to došlo. Scénáře romantických knih a filmů napsaly ženy: nádherné iluze, které jsou v každodenním životě nefunkční.

Současný systém nás formuje směrem, který nefunguje.

Z žen se stávají terapeutky a manažerky svých mužů, řídí je a nevědomky z nich vychovávají své syny. Z mužů se stávají „kamarádky v kalhotách", které se vzdávají síly a drží hubu a krok pro klid doma. Výsledkem není mír, ale vyčerpání a ztráta přitažlivosti. Když se podívám okolo sebe, vidím z velké části vztahy, kde to řídí žena a chlap vypadá jako tichošlápek, co se pomalu bojí dýchat. A to je hlavní důvod mé tvorby. Proto šířím, že maskulinita teď potřebuje podpořit.

Sundej brýle a pochop, že tady platí zákony hmoty a biologie a že lidé jednají ve svůj prospěch. Jediné, co ti zajistí respekt a bezpečí, je naučit se tvořit hodnotu a stát se hodnotným člověkem.

Chci ti ušetřit roky tápání a zbytečných hřebíků do srdce. U mě nenajdeš sluníčkové fráze, ale jednoduché a logické návody, které ti vrátí klid a sílu.

Kdysi jsem se vůbec nepovažovala za feministku.

Čím víc jsem se do tématu nořila, tím víc jsem zjišťovala, že jsem jí vlastně byla, ale po svém. Brala jsem si výhody, které se mi hodily, a zbytek nechávala být. A to je nezdravý přístup, který dnes vidím u spousty žen.

První vlna feminismu měla vybojovat rovnost, stejné příležitosti pro ženy jako pro muže. Ženy začaly pracovat, víc studovat, získaly vyšší práva. Jenže si zároveň chtějí uchovat i hodnoty z doby před feminismem: aby chlap za všechno platil a nesl pořád stejnou zodpovědnost. Tahle nekonzistence za mě nefunguje a mě samotnou kvůli mému tehdejšímu nastavení připravila o spoustu skvělých chlapů.

Od chvíle, kdy jsem začala přemýšlet jinak, je mi skvěle, fyzicky i mentálně. Žiju ve vztahu, který se díky mému novému nastavení každým dnem zlepšuje. A přesně tohle chci předat i tobě.

Stačí pochopit, jak funguje mužsko-ženská polarita. Pak můžeš činit jiné volby, poznávat reakce a zjišťovat, jestli je to něco, co chceš, nebo ne. Druhá strana tě může dohnat, ale taky nemusí. Pak jdeš o dům dál. Budu tvůj trenér. Řeknu ti, co které chování znamená, abys ho pochopil a uměl se rozhodovat jinak.

Za mě není potřeba donekonečna rozpitvávat traumata z dětství, jak nás k tomu vede moderní psychologie, jako by za každou emocí, reakcí a rozhodnutím muselo stát nějaké dětské zranění. Za mě je potřeba hlavně poznat sám sebe a pochopit, proč se rozhoduju tak, jak se rozhoduju. Je to mnohem jednodušší.

Tou cestou jsem si ale musela projít taky. Řešila jsem traumata. Řešila jsem astrální svět a ztratila se v něm. Měla jsem spoustu otázek „proč". Práce s myslí byla náročná. Dostalo mě to ale do bodu, kdy si neříkám „chovám se jako moje matka a tak se chovat nechci". Řeknu si: aha, mám emoci, tak ať. Každé prozření je krok blíž k sobě. Každá emoce chce být přijata. Přijmi sám sebe.

Vztahy nefungují na přání, ale na pochopení. Odhoď iluze, pochop biologii a začnou dávat smysl.